Merkur prozradil tajemství oběžné dráhy
Je jen málo obyvatel této planety, kteří by nebyli fascinování noční oblohou. Snad jen národy, které mají poněkud jiné starosti. Jistě si nebudeme myslet, že se například v Etiopii žena na chvilku zastaví, zapomene na to, že nemá co dát svým dětem do úst a bude zasněně hledět ke hvězdám. Nás většinou tyto starosti takovou velkou měrou netrápí, a tak se můžeme na hvězdy podívat. Nebo na planety. Jak si jistě pamatujeme ze školy, nejblíže Slunci je Merkur.
o Není určitě možné, aby se na tuto planetu vydala živá posádka.
o Zřejmě by jí tento stav dlouho nevydržel.
Ale kdo ví, třeba se také jednou dočkáme. Věda jde neustále kupředu a mnohdy se ani nestačíme divit, co je všechno možné. Zatím máme pohled na Merkur ale jen zprostředkovaný.
Pozorování pekelné planety
Za prvního pozorovatele této červené (někdy se také objevuje označení „pekelné“) planety prostřednictvím dalekohledu je považován velký průkopník astronomie Galileo Galilei. Už na počátku sedmnáctého století na něj zaměřil svůj přístroj. O pár let později popsal jeden zajímavý jev jeho kolega, francouzský vědec Pierre Gassendi.
o Byl to přechod Merkuru přes sluneční disk.
o K tomu ho ovšem dovedl Johannes Kepler, který tento jev předpověděl.
A pak následoval další vědec, italský astronom Giovanni Zupi, který zjistil, že Merkur ukazuje fáze stejně jako náš Měsíc. Co z toho plyne pro nás? Právě tato zjištění vedla k tomu, že se objasnil a také definitivně potvrdil oběh planet kolem Slunce.
Den je jako mžik
Pozorovat Merkur pouze ze Země ale v naší době už nestačilo. Proto se v sedmdesátých letech minulého století poprvé použil radar.
– Astronomové mohli konečně zjistit, jak dlouho trvá na této planetě jeden rok.
– Vzhledem k tomu, že rotační perioda činí pouze padesát devět dnů, jeden rok tu trvá jen jeden a půl dne.
Ještě, že je naším domovem Země.